Michálkovice v době druhé světové války

Michálkovice v době druhé světové války
Osvobození Michálkovic

Ing. Jiří Kašpárek 

Válečné události, okupace Československa nacistickým Německem, holocaust a osvobozovací boje bezprostředně ovlivnily i životy všech občanů Michálkovic.

Jak vyplývá z velmi cenných dokladů a dokumentů zpracovaných michálkovickým historikem Vladislavem Macečkem, ve víru válečných událostí na bojištích, na popravištích, ve věznicích a koncentračních táborech, v plynových komorách, při bombardování a při přechodu fronty zahynulo na dvě stě michálkovických občanů. V kronice sepsané michálkovickým farářem Václavem Peterem, archivních dokumentech i vzpomínkách michálkovických spoluobčanů se nachází řada informací, které v souvislosti s nadcházejícím výročím stojí za to připomenout.

Osobní vzpomínky

Narodil jsem se v letech druhé světové války a mé rané dětství bylo poznamenáno válečnými událostmi tak, že se některé okamžiky kupodivu nesmazatelně zapsaly do mé paměti.

Docela živě si vzpomínám, jak sklep našeho rodinného domku na Radvanické ulici sloužil jako veřejný protiletecký kryt pro sousedy z blízkého okolí. Suterén domu totiž tvoří betonové zdi a jeho strop betonové desky armované železem. Z tohoto důvodu byl obecní správou náš sklep vybrán jako tzv. Luftschutzraum, neboli sklepní protiletecký kryt. Proti případnému závalu při bombardování byl strop sklepa podepřen, podobně jako v dole, dřevěnými stojkami. Místnosti byly vybaveny palandami a základními prostředky pro přežití. Vchod do tohoto krytu byl na fasádě domku označen velikou bílou šipkou. V době náletů amerických bombardovacích svazů letadel, startujících z letišť v severní Itálii, moji rodiče i lidé z okolí s napětím sledovali z rozhlasového přijímače hlášení o jejich směru pohybu a předpokládaném cíli útoku. K orientaci jim sloužila speciální náletová mapa s číselným označením segmentů polohy, kde se momentálně letadla nacházejí. V případě akutního nebezpečí jsme se všichni byli nuceni do protileteckého krytu přemístit. Podobná situace nastala také na konci dubna a počátku května 1945, kdy se Michálkovicemi přesunovaly ustupující jednotky wehrmachtu a osvobozenecké Rudé armády a tato operace se neobešla bez dělostřelecké a kulometné střelby.

Zásobování potravinami, zejména masem, byla v době války velmi svízelná. Všechny potraviny i další zboží nezbytné denní spotřeby byly omezeny tzv. na příděl – na přídělové lístky. Proto když ustupující němečtí vojáci byli nuceni poblíž našeho domu zastřelit zraněného tažného koně, všichni lidé z okolí, včetně mého dědečka, se podíleli na jeho rozčtvrcení a vítězoslavně si odnesli domů kusy čerstvého masa.

Při ústupu, dá se říci útěku, vojsk wehrmachtu před postupující Rudou armádou z centra Michálkovic směrem na Radvanice a Petřvald, docházelo k tomu, že mnozí němečtí vojáci ve snaze dezertovat se ukrývali v okolních lesích, zahradách i opuštěných budovách. Rudoarmějci proto procházeli Michálkovicemi a prohlíželi některá stavení. Také v našem rodinném domku, stojícím v té době docela osamoceně, se zastavil ruský důstojník. Přijel na koni, kterého uvázal u plotu, s dotazem, zda někde v okolí se nenachází nějaký německý dezertér. Po ujištění, že nikoli, můj otec ho pozval ke stolu a pohostil ho lahví dlouho schovávaného a opatrovaného koňaku. Náš ruský host mě, tříletého kluka, houpal na kolenou, vzpomínal na svého syna někde v Rusku a nakonec mě obdaroval hrstí poukázek, bankovek, které platily na osvobozeném území Československa.

Tyto a další vzpomínky i pozdější poznatky mě přiměly k tomu, že jsem se začal zajímat o to, jak dobu druhé světové války přežívaly naše Michálkovice.

In: Almanach Paměť Ostravy, vydán Knihovnou města Ostravy, r. 2016