Vzpomínky na konec II. světové války na břehu řeky Ostravice

Vzpomínky na konec II. světové války na břehu řeky Ostravice
Ilustrační foto

Miroslava Kníchalová

Bydleli jsme na rozhraní tehdejšího Muglinova a Slezské Ostravy v posledním rodinném domku Zahradní, po válce pak přejmenované Družstevní ulice na břehu řeky Ostravice. Dnes v těchto místech stojí Domov pro seniory Kamenec.

Z naší ulice zůstal jen bývalý hotel Balnar a ještě vedlejší menší domek. Trošku si vzpomínám na jeho majitele, pana Balnara – byl to starší pán a nás, povykující děti, neměl příliš v lásce. Maminka vyprávěla, že jeho dcera Adéla měla známost se studentem, který do ní byl velice zamilovaný. Otec jí však vybral jiného již finančně zajištěného manžela, ona s tím souhlasila a se studentem se rozešla. Na slavnosti Majálesu na Staré střelnici ji však chlapec z nešťastné lásky zastřelil a pak zastřelil i sebe. Bylo to velké neštěstí a pan Balnar to po zbytek života velmi těžce nesl – Adéla byla jeho jediné dítě.

Já jsem se narodila na počátku války a tak mám i několik matných vzpomínek na tuto dobu. Nezapomněla jsem, jak jsme se jednou vracely s maminkou domů z návštěvy od tatínkových rodičů po Bohumínské ulici kolem domků hornické kolonie Kamenec a v tom začaly houkat sirény, oznamující letecký nálet. Najednou nastalo podivné ticho, zhaslo pouliční osvětlení a místo toho se začala k zemi spouštět pomalu malá světýlka, kterými si bombardující letadla osvětlovala cíle. Ještě, než začaly padat bomby, jsme s maminkou stihly doběhnout domů. Takové štěstí neměli lidé, kteří se vraceli domů z kina a poblíž hotelu Balnar je bomba zabila.

Nálety jsme přečkávali ve sklepě našeho domu, já jsem se dost bála, ale babička mi říkávala, ať se podívám na našeho kocoura Bobíka, že on klidně spí a tak se nemůže nic stát. Zvíře prý vždycky vycítí přicházející nebezpečí. Když bylo na konci války bombardování stále častější, chodily jsme do krytů, které byly vybudovány v nedalekém kopci Mundlochu. Chodby byly vytesány ve skále, ze které kapala voda. Seděli jsme na dřevěných lavicích ve svetrech, zabaleni v dekách a v taškách jsme měli nějaké jídlo. Když se 30. dubna otevřela vrata krytu a my jsem vyšli ven, viděli jsme přes řeku Ostravici vojáky, kteří v parku pásli koně. Po silnici od Bohumína přijížděl tank, na něm seděli vojáci i civilisté a tank byl pokryt květinami. To bylo radosti, lidé jásali, že je konečně konec války. Vrátili jsme se domů, všechna okna v ulici byla rozbitá a tlaková vlna všem také vytrhala dveře z pantů. Takže se začalo hned aspoň provizorně opravovat a do oken přišly deky a také dřevěné latě.

Jak jsme brzy zjistili, spadla jedna bomba pod naší zahradou do řeky Ostravice, druhá pak do zahrady jednoho ze sousedů, a to mělo tragické následky. Soused s rodinou neodešel do krytu v Mundlochu, schovávali se ve sklepě svého domu a jeho syn se šel podívat, zda už nálet skončil – právě v době, kdy na zahradu dopadla bomba. Tlaková vlna s ním udeřila o schody a na místě byl mrtvý. Byl to smutný začátek svobody.

Také si ještě vzpomínám, že ještě tu první noc po osvobození byla Ostrava Němci ostřelována přes kopec Hladnov, snad až od Michálkovic. A maminku dodnes vidím, jak stála ve tmě u okna, nemohla spát, neustále poslouchala svištící střely, a jak ráno babičce říkala, že se strachem čekala, kdy nás to zasáhne.

Druhý den se ve všech domcích naší ulice ubytovali vojáci Rudé armády. Na ulici měli auta a různé obrněné vozy, v hotelu Balnar sídlil štáb. Po nějaké době naši ulici opustili a postupovali dále.

Vzpomínám na cestu z Vítkovic od příbuzných, těsně před koncem války. Bylo to po velkém náletu na železárny, tramvaje nejely a my šly s maminkou pěšky a v oblasti ulice od vysokých pecí směrem k dolu Hlubina jsme šlapaly po samém skle a suti.

Pamatuji si také na most u Nové radnice, který se v posledních bojích podařilo Němcům zničit, a musel být nahrazen dřevěnou lávkou pro pěší. Nezapomenu ani na provizorní hřbitov vojáků a civilistů padlých při osvobozování Ostravy před Novou radnicí, kde jsme na hroby nosili květiny.

In: Almanach Paměť Ostravy, vydán Knihovnou města Ostravy, r. 2016